Zrovna sedím v houpacím křesle, nohy mám opřené o topení a piju horké mléko s medem, moje stoprocentní sedativum, a přemítám o sobě jako člověku, o sobě jako podnikatelce.
Nikdy jsem nebyla hrdá na to, že jsem zhubla, to vůbec. Hrdá jsem na tu cestu, kterou jsem ušla. Vztah ke sportu jsem měla odjakživa špatný, jakby také ne, když mě všechny sporty hned fyzicky odrovnaly. Tlusté děti prostě nemají rády sport. Tak to prostě je. Z nutnosti jako studentka začla se spinningem, který byl náročný, ale nebolela mě kolena. Když jsem na začátku podnikání opět přibrala, věděla jsem, že je zle. Ve všech kilem, která jsem nabrala, se skrýval tuk. Znova (pokolikáté už?) jsem se pustila do spinningu a přidala HEAT. Při první lekci HEATu jsem odpadla po třech minutách. Ale nevzdala to, vydržela chodit rok dva s četností třikrát týdně. Mým bojovým úkolem nebylo zhubnout, ale nabrat svaly a zrychlit metabolismus. Váhový úbytek skutečně nebyl zásadní, ale moje fyzička byla lepší a lepší.
Mám ráda svobodu a proto jsem na jaře obula běžecké kecky. Žádná omezení rozvrhem fitcentra, výběrem hudby...prostě všechno na mě. Nikomu nevadil ve sluchátkách Antonín Dvořák nebo Air. První běh trval patnáct minut a představoval střídání minutky klusu a chůze. Celý následující den mě hrozně bolela lýtka a stehna tak, posadit se a zvednout se ze záchoda vypadalo spíš jako lezení po lezecké stěně. Rozhodla jsem se, že se nevzdám. Znova jsem obula kecky, nastavila budík na pátou ráno a vybíhala každý druhý den na chviličku, z chviličky se staly čtyři kilometry, ze čtyř sedm a ze sedmi deset a běhání jen pro radost. Žádné výmluvy, že na pohyb není čas. Kdo nechce, hledá výmluvy, kdo chce, hledá způsoby. U hubnutí to platí dvojnásob.
Běh je komplexnější zátěž pro tělo, neposilovala jsem jen nohy, ale i břicho. Díky běhu a mojí vytrvalosti jsem zhubla do normálního pásma dle BMI. Běh mě nadchl, protože jsem na sobě velmi rychle pozorovala zlepšení a běhám vlastně už jen pro radost, povinnost je dávno pryč. A na to jsem právě moc hrdá.
Běžela jsem i těsně před Štědrým dnem po zamrzlých polích, jednu letní srpnovou noc jsem běžela o půlnoci v parku při úplňku a už to bude skoro rok, co mám to štěstí pozorovat proměnu krajiny v průběhu všech ročních obdobích.
Žádné komentáře:
Okomentovat