Konečně jsem chytla život za pačesy, doposud to bylo naopak. Budiž přímým důkazem, že mi vypada polovina vlasů, které již nikdy nedorostly ani přesto, že jsem chodila ke strejdovi na panthenolové injekce, po kterých jiným pacientům vlasy narostly. I úplně plešatému policejnímu náčelníkovi. Alespoň to tvrdil strejda a jeho sestřička.
Přizpůsobila jsem si studium tak, abych jej zdárně byla schopna dokončit. A začala pravidelně jíst. Našla jsem si lektorskou práci jako pořádnou brigádu a mezi školou a prací jsem dvakrát týdně začla sportovat. Jako nejvhodnější sport pro obří rosolovitou kouli jsem zvolila spinning. Po půlroce jsem již vážila krásných sedmdesát. Zvýšilo se mi sebevědomí. Našla jsem si přítele. V Praze. Angličana. Tak konečně la belle vie! Měl krásný hlas, narozdíl ode mě neuvěřitelně bílé zuby a velikost přirození, které domorodci v Keni říkají jumbo. Praha, hlavně Letná, se mi zaryla do srdce tak, jak se žádnému chlapovi nepodařilo. Sem tam se v Praze vyskytnu a vždycky zdvihám hlavu a moje sentimální vzpomínky hledají letenský park. Sic jsem dostala kopačky, první v mém životě, dolce vita tedy skončila dříve než jsem čekala, přibrala jsem a neudělala jedinou zkoušku v probíhajícím letním semestru, seznámila jsem se a celé léto randila s vtipným a stejně jako já méně konvenčním chlapíkem, se kterým tvoříme dvojici velmi horkých hlav doteď. Hrozně se mi nelíbil a já jemu taky ne, jak přiznal i před mojí maminkou, říkal mi koule. Stejný smysl pro humor a tvrdohlavé povahy nás spojily (a rozdělovaly a spojovaly a rozdělovaly...), ale vždycky jsme u sebe skončili.
Po dokončení vejšky jsem se držela na stabilní váze 68 až 70 kilo. Poměrně brzy jsem začla podnikat, zvykala jsem si na nový nepravidelný režim, velký stres a ejhle, v prosinci 2011 váha ukazuje 78 kilo. Na nic jsem nečekala, začala jsem si zapisovat jídlo a osedlala spinningové kolo, které mi už jednou tolik pomohlo. Strašák prvního stupně obezity byl tak mocný, že jsem nečekala na novoroční předsevzetí a začla ještě před štědrým dne. Na jaře jsem byla o osm kilo lehčí. Jenže moje tělo vysílené hladovkami v předešlých letech a každodenním stresem z rozjezdu podnikání najelo na úsporný režim. A bylo zle. Nehubla jsem ani když jsem každý den sportovala v aerobním pásmu a jedla minimálně. Nejkvalitnější spalovače tuků se mnou ani nehly. Žádný z nich. Lipo 6, Hydroxycut, Fat Stove Gel...nic. Aha. Tentokrát na to musím skutečně z gruntu. Hůř být nemohlo, tělo už nemohlo dál a dávalo mi to najevu, ukazovalo na mě vstyčený prostředníček. Rekonstrukce byla nutná.
A o rekonstrukci mého metabolismu v dalším příspěvku...
Žádné komentáře:
Okomentovat